Ohledně srazu:

  • začíná se v 8:30
  • konec po odjezdu posledního z vás.. nejpozději v osm večer ... neukecám Reitu aby tam tvrdla déle (já tam můžu tvrdnou jak dliho chci, babička bude stejně spát jak mrtvej brouk, ale mám strach ze tmy O.o)
  • pokud ujede vlak a jiný nepojede je možnost přespat
  • vezměte si něco teplého, je tu sníh a v sobotu má být pod sedm stupňů celsia (hlavně Reita)
  • počítá se s: Scope, Ludwig, Ayumi, Simuš
  • možná: Erika
  • plán: Vaňkovka, Olympie, čajovna a jídlo! *už teď má hlad* ZOO se zamítá *přejede všechny vražedným pohledem* zabiju toho, kdo to navrhne a schválí xD. *myslí si, že stejně ještě v Brně vymyslí spoustu dalších možností jak se zabavit*
  • pokud se vám kůli počasý zpozdí vlak, tak nevadí.... *úsměv*
aneb poslední info.. jinak dnes *čtvrtek* je poslední den kdy je mě možné zastihnout, před srazem to jinak nebude možné *úsměv* budu chrupkat u babičky a válet se ve vaně... xD


Londons Nights

14. září 2009 v 9:55 | Vincento
Volume 001 A | B

PROLOGUE

Vstoupil do pokoje a zamířil si to do ateliéru dál. Hledal svého dobrého přítele, protože si potřeboval popovídat. To, co dne viděl byla krása, čistá krása.
Christopher stál před čistým plátnem a chystal si barvy. Barvy ohně. Na sobě měl uplé kalhoty co právě byli v módě. Košile do nich však nebyla zastrčena a nebyla ani zapnuta. Pocta dekadentnosti. Pod pas dlouhé, černé vlasy se vlnili po zádech a hrudníku. Konečky se pletly do palety a obarvovaly se.

Tiše našlapoval dál a připlížil se za něj. Paže vklouzly druhému kolem pasu.
"Neuvěříš, co jsem dnes viděl, maličký."
Christopher tiše vyjekl. "Mayaki, vyděsil jsi mě…" spokojeně se opřel do jeho náruče. "Netuším, povídej."
"Viděl jsem čirou krásu. Plavé vlasy, světlé oči, smetanově bílá kůže..." mumlal Maya. "Dokonalý."
"Tak ho ojeď…" znal tyhle Mayovi výstřelky.
"Musel bych to dítě zabít, ne... Je příliš mladé, příliš krásné. Nemůžu, i když jsem chtěl." políbil tmavovlasého upíra pod ouško. Pak sjel jazykem na krk. "Co jdeš malovat?"
"Chtěl jsem namalovat velký oheň.. hořící pláně, mrtvo. Ohořelé lebky a mezi tím vším obrovského draka. Obloha bude zatažená…"
"Jak depresivní..." pousmál se Maya, vzal Chrise za ruku, ve které držel štětec, namočil koneček v něčem zrzavém a jemně udělal čáru nahoře.
"Rudé mraky..." okomentoval si to a udělal další čáru.
Chris pozvedl obočí, pootevřel pusu k protestům a naklonil hlavu na stranu. "Ahh.. jistě, ehm."
"Chtěl bych to dítě přivést k nám." pustil malířovu dlaň.
"Chceš z něj udělat svého druha, nebo ti jej mám pouze namalovat?"
"Mám strach, že obojí... byl tak drobný, tak křehký, a tak krásně se smál..."
Upír pozvedl obočí. "Je to tvá věc, ale.. zasvěcovat jej teď? Máme na krku válku…"
"Chrisi, války byly, jsou a budou. Nás neovlivní. Přižil jsem jich už tisíce, a vidíš? Všechno je stejné. Lidé když se přemnoží potřebují trochu prořídit."
"Jenže.. pokud ti to nedošlo, nyní ředí nás…" načrtl zběžně obrysy draka a stromu.
"Ano, i naši nejmladší se přemnožili. Jak jinak bys vysvětlil, že si půlroční upír přemění někoho dalšího? Takovíto jsou odpad, nemohu s nimi soucítit. Nemají moc, nemají nic, ani svědomí. Ano zbytky duše."
"Lovci nás ale nerozlišují, milovaný. Je jim jedno, jak jsme staří, jak mocní.. zabíjí nás."
"Jsi tak slabý, že se necháš zabít těmi mutanty? Ničí svá přirozená těla pro moc, která jim nenáleží. Kdysi něco měli z znamenat, ale znetvořili se..." vzal druhý štětec a začal malbě kontrovat.
"Nechci zemřít.. zatím ne…" zašeptal černovlásek.
"Jsi tady, v bezpečí. Tenhle dům je magicky odstíněn od všech nezvaných hostů, sám to víš. Jen my můžeme ukázat někomu, jak se sem dostat. Tak se netrap." pohladil jej po vlasech.
"Dobře," upír se uvolnil. "Co to vlastně malujeme?" zeptal se po chvilce.
"Nevím, ty jsi to navrhoval, já ti dělám barvu, ty děláš linky..."
"Miláčku já navrhoval draka.. TOHLE drak rozhodně není… vypadá to jako červené prase."
"Já myslel, že to zrovna ty obrysy měli být mrtví lidé... náhodou tomu ta růžová sedí... počkej.. jo, tady ještě modrou..."
Chistopher vytřeštil oči. "To je horší než Rafovi vlasy!" zaprotestoval.
"Vždyť se teď s Chevalierem přebarvili. Jsou to zelená dvojčátka..."
"I tak je to horší než jeho vlasy," zasténal. "Škoda plátna.. Mayo, to jsou moje kalhoty…"
"Sakra... zavazí mi štětec..." předmět dopadl na zem. "Omlouvám se, trochu jsem ti je zašpinil." pousmál se Maya a rozepnuté kalhoty začal stahovat z těla druhého upíra.
Chris se pousmál a maloval, jako by se nic nedělo. "V pořádku…" avšak uvnitř se třásl.
Kalhoty zůstaly zapomenuté na zemi. Starší mu z rukou vzal předměty a odložil je.
"Pojď, lehneme si..." začal s Chrisem couvat zpět do pokoje.
Upír se pousmál a přitisknul se ke staršímu. Nechal se jím nést až do ložnice. Společně se položili na polštáře. Christianovi vlásky byli rozhozeny po pokrývkách. Tělo pokrývala pouze barvami pošpiněná rozepnutá košile.
"Připomeň mi maličký, jak je to dlouho, co jsem o tebe pečoval na posledy?"
I košile zmizela stranou, aby uvolnila místo Mayakimu jazýčku.
"Dlouho.. asi dvanáct hodin?" pousmál se.
"Tak moc? Je pravda, já se rozplýval jinde... musím ti to vynahradit..."
"Chyběl jsi mojí posteli… mě…" šeptal již do Mayových rtů.
"Ty mě také, maličký..."
Dlaně sjely mezi ně. Chris si uvědomil, že mu starší pomalu oddaluje stehna od sebe a s každým polibkem sklouzával dolu.
Christopher toužebně zasténal… bože… on byl opravdu dokonalý milenec. stokrát lepší než Edward…
Mayův jazyk naposledy poškádlil bříško a pokračoval tentokrát od kolen.
"Copak to tu máme? Někdo ti udělal kousanec! Přiznej se kdo..." přejel jazykem po vnitřní straně stehna, kde se rýsoval cucflek přes žilku. Mayovi minule trvalo snad hodinu, než byl dost vidět.
"Jedna nádherná, dokonalá osoba, jmenujme se…" zasténání. "Maya. Možná ji znáš, ach…"
"Jen možná."
Chrisovi prsty se zatínaly do upírových vlásků. Hlasitě sténal. Muselo to být slyšet až na chodbu, ale.. copak si mohl pomoci, když on byl tak skvělí?
Vlhké prstíčky se jej začaly dotýkat tam, kam se moc jiných nedostalo.
"Dám si tě pěkně najednou, budeš krásně sténat, abych si tě podal víc..."
Netušil, kdy si Maya stihl svléknout kalhoty. Prostě jej v jednom okamžiku cítil hluboko v sobě.
Christopher zalapal p dechu a přitisknul se k upírovi. Ani po těch stoletích, kdy takto spolu byli si nedokázal zvyknou. Vždy to bylo jako poprvé, kouzelné a vzrušující, až to hraničilo se šílenstvím. Neuvěřitelná touha po tom, aby si jej to tělo nad sebou bralo. Vášnivě, klidně i hrubě….
Jakkoliv.
Cítil, jak se v něm začal Maya hýbat. Hluboko, hloub, jen trochu pohnout boky a ...
Mayovy zuby lehce pošimraly Chrisův krk.
Upír skoro zakřičel, jaká to v ten okamžik byla slast.
"Víc.." prosil. "Víc, Mayo.. prosím, víc…" sténal a vybízel se mu. Pánví přirážel proti němu.
"Ale maličký..." políbil ho na krk a sjel dlaní Chrisovi do klína.
Upír přimhouřil oči. "Prosím….."
Bylo to pro něj snadné uspokojit upíra pod sebou. Vždycky toužil a vychutnával si každý dotek.
A přitom on sám už byl na kraji. Chrisovo tělo bylo prostě tak krásné...
Mladší upír vyhledal Mayakiho rty a vklouzl do nich jazykem. Jen moment je okupoval, než nechal iniciativu na černovláskovi. Pak se zhluboka nadechl a švihem, díky kterému se Mayův penis dostal nejhlouběji, jak to šlo a při kterém měl pocit, že slastí zešílí, se přehoupnul nad něj.
Všechny svaly v těle měl stáhnuté touhou, i ty v zadečku, které tak pevně svíraly Mayův penis. Každý pohyb by byl cestou do ráje.
Upír se opřel dlaněmi o Mayův hrudník a nadzvedl se.
Mayaki zasténal a zaklonil hlavu, když jím projela vlna slasti. Nečekal, že se jeho maličký tak hezky pohne.
Upír cítil, jak do něj proudí upírovo sperma, vytékalo z něj při každém dalším přírazu, ne.. on potřeboval ještě chvilku, momentík… několik tvrdých průniků do svého těla aby s výkřikem mohl spadnout na tělo černovlasého.
"Tak, milovaný..." vydechl Maya. "Jak se cítíš?" jemně mu začal cumlat krček
"Nádherně…" zamumlal. "Božsky…" Mayův úd v upírově těle pomalu ochaboval. "Zopakoval bych si to…"
"Víš, že to mám sice rád, ale nemám už výdrž jako zamlada?" zeptal se jen tak mimochodem.
Nespokojeně zamručel. "Vždyť si jen o devět a půl tisíciletí starší než já…"
"A pár nakročení do pekla a na slunce, maličký... Dej mi chvilku, pak si tě dám k svačině..."
"Dobře…" upír se na jeho těle posunul, aby z něj Maya mohl vyklouznout a položil se vedle něj. Hlavu dal na Mayů hrudník.
"Můžu si dát loka, maličký?" pohladil ho po vlasech.
"Včera jsem se krmil, ještě je čerstvá," přikývnul a odhrnul si vlásky z krku.
Ostré zoubky vklouzly pod kůži. Pár kapek krve uteklo z Mayakiho rtů, ale on se zhluboka napil.
"Chutnáš báječně... dlužím ti pak krev... a teď dáme druhé kolo."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lady T. Lady T. | 14. září 2009 v 13:19 | Reagovat

Páni! Přímo raketový start. :-) Už se těším na druhé kolo.  :-D  ;-) A samozřejmě i další kapitolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama