Ohledně srazu:

  • začíná se v 8:30
  • konec po odjezdu posledního z vás.. nejpozději v osm večer ... neukecám Reitu aby tam tvrdla déle (já tam můžu tvrdnou jak dliho chci, babička bude stejně spát jak mrtvej brouk, ale mám strach ze tmy O.o)
  • pokud ujede vlak a jiný nepojede je možnost přespat
  • vezměte si něco teplého, je tu sníh a v sobotu má být pod sedm stupňů celsia (hlavně Reita)
  • počítá se s: Scope, Ludwig, Ayumi, Simuš
  • možná: Erika
  • plán: Vaňkovka, Olympie, čajovna a jídlo! *už teď má hlad* ZOO se zamítá *přejede všechny vražedným pohledem* zabiju toho, kdo to navrhne a schválí xD. *myslí si, že stejně ještě v Brně vymyslí spoustu dalších možností jak se zabavit*
  • pokud se vám kůli počasý zpozdí vlak, tak nevadí.... *úsměv*
aneb poslední info.. jinak dnes *čtvrtek* je poslední den kdy je mě možné zastihnout, před srazem to jinak nebude možné *úsměv* budu chrupkat u babičky a válet se ve vaně... xD


Sad of mi Life

15. září 2009 v 15:16 | Vincento |  With Me Dear
*seděl na posteli, schoulený do klubíčka a tiše plakal. Pohupoval sebou ze strany na stranu a cosi si zoufal,e stále opakoval, jako mantru*

V.. copak ti je? *vysoký, světlovlasý přízrak si přisednul a něžně jej pohladil po ramenech*


Já.. já už prostě ne.. nemůžu *vzlyk* Už mám toho všeho plné zuby. *zoufale*

Co se stalo? Co ti kdo udělal, maličký?

*pevně v rukou stiskne mp3ku, co si včera koupil a stulí se mu do náruče* To ona *špitne* Všechno zkazí, vždycky…

Ššš… *něžný polibek do vlásků* Všechno bude zase dobré, uvidíš, no…

Nebude *zakroutí hlavou a odstrčí jej od sebe* proč to říkáš, když tomu sám nevěříš? Nic nebude lepší… *další ze vzlyků. Líčení se rozpíjí po bledé tváři* Vždycky se něco pokazí, vždycky… proč jsou ostatní tak šťastní a já nemůžu… proč tak moc závidím, když jdu po ulici a vidím děti, jak si hrají se svými rodiči, Yo, proč?
Proč musím chodit každou druhou přestávku brečet do kouta pod schody, aby mě nikdo neviděl? Proč tam zamnou nikdy nikdo nepřijde, ani ti, co se nazývají přáteli? Proč, pokaždé, když s nimi někam jdu, tak když se domlouvají na další den, na mě se nikdo neotočí, aby mě pozval? Jako bych byl vzduch, jako bych neexistoval. Víš co je to za pocit?
Proč, když někam chci jít, musím všechny tak moc přesvědčovat a prosit a oni pak stejně nepřijdou? Připadám si jako obtížný hmyz.. a ani vlastní matka si nevyčlení 30 minut na to, aby semnou šla koupit nové rifle a raději jde za otcem pracovat na baráku? vidí mne dvakrát do týdne.. to je pro ni tak těžké jet domů o půl hodiny později?
Já vím, řekneš, abych byl trochu samostatnější, ale.. vždyť já všechno dělám sám! Pořád! Na nikoho se nemohu spolehnout, že mi pomůže s domácím úkolem, že si na mě udělá hodinku čas, abychom si mohli třeba jen povídat… jsem snad nějak prokletý, že když se na něco těším, třeba jen malinko, nikdy se mi top nepodaří?

Můj maličký… *znovu si ho přitáhne do náruče* Já tě nikdy neopustím, slibuji. Budu s tebou napořád…

Proč by jsi to dělal, nezáleží ti na mě! Nech mě být, pusť mě!

Tak nezáleží? *trochu zvýší hlas*. Kdo ti před třemi lety zachránil život, když tě přemluvil v anglii, aby ses nepředávkoval prášky? Nebo nedávno aby sis kuchyňským nožem, co tvá máma používá na krájení masa nepřeřízl žíly? Kdo tě držel za ruku, když ti umřela babička? Kdo ti utíral slzy, když jsi ztratil D? Tví přátelé, jak ty je nazýváš to nebyly, V! Pokud si dobře vzpomínám, je jim jedno, co s tebou je, jen když si z tebe mohou utahovat!
To nejsou přátelé, maličký.
*znovu Vincenta obejme* Miluji tě V, moc tě miluji… ať jsem na tebe jakkoliv ošklivý, miluji tě. Můj maličký…

Proč to tak bolí, Yoshiki, proč…. Proč všechno pořád tak bolí. Chci po vlastní mámě tak moc? Proč místo toho, aby se na mě usmála, a řekla, že bychom mohli jít zítra, mě posílá do hadrárny, ať si něco vyberu? Sám?
Proč tak dlouho slibuje a pak nic nesplní?

Nevím, V. Nevím, můj maličký. Neměl by ses pro ni trápit, nezaslouží si tě. *drží jej pevně a líbá na tváře*

Vykašli se na ně, milovaný. Na všechny ty lidi s tím svým dokonalým životem a skvělou rodinou, spoustou zálib a přátel. Nepotřebuješ je. Máš mě. Vždycky mě budeš mít, zlatíčko, no tak. Už neplač, prosím.

Nemohu.. nemohu.. *šeptem* zblázním se z té samoty, Yoshiki. Zblázním! Já takto nemohu žít, prostě né. Ničí mě to. Celá rodina se za mě stydí, vždyť nic nedovedu, nic pořádně neumím. Jen z nich třískám peníze… jednou za rok, když po roku nošení džín potřebuji nové kalhoty, nebo jednou za dva, když zatoužím po tričku za 150 korun…
Je mi tak trapné je o ty peníze žádat… vždyť v tom oblečení mohu ještě půl roku chodit….
I YuRi připadalo trapné, že jsem do prahy přijel na tři dny jen s dvěma tričky a jedněmi oškubanými kalhotami…

Pořád se přirovnáváš k jiným. stále máš přece dostatek papíru a tužek, ne? Můžeš malovat…

Neumím malovat, moc dobře to víš.

Tvůj pradědeček to uměl. Máte doma tolik jeho obrazů, pokud vím…

Ano *hlesl* jsou schovány na půdě zabalené do ručníků od doby, co umřela babička.

Nemysli jen na to zlé, miláčku. Za pár dní pojedeš do prahy. Za lidmi, co tě mají rádi. Za Tashou, za Shaguou… budeš tam dlouho, ne? Budeš pryč odtud. Bude ti pěkně, uvidíš! Pokud samozřejmě Tasha není masový vrah, že ano,m a nechce tě zabít, jakmile se v Praze objevíš… ššš… pláč ti nesluší.

Ale ani smích, Yo… navíc.. budu tam jen 4 dny.. pak se vše vrátí do starých kolejí. Stále ty stejné stěny kolem, stejní lidé, kterým nerozumím a kterých se bojím, rodina, která mě nenávidí a psycholožka, která si na mě neudělá víc než deset minut času.

Zítra za ní jdeš, že? Máš strach?

Není proč se bát, nemohou mi vzít víc, než můj život… mimochodem, ještě jsem ti nepoděkoval za mp3ku. Děkuji, víš, že jsem si ji moc přál. Je překrásná…

Není za co *palcem setře slzy z Vincentových tváří* Tak? Už nebudeš plakat, zlatíčko? Nemám to rád…

Ne... Alespoň prozatím ne…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 silver bridesmaid dresses silver bridesmaid dresses | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 19:31 | Reagovat

We wish to thank you yet again for the wonderful ideas you offered Jeremy when preparing her post-graduate research as well as, most importantly, with regard to providing all of the ideas in a single blog post. In case we had been aware of your blog a year ago, i'd have been saved the unnecessary measures we were choosing. Thank you very much.
http://www.movedress.com/flower-girl-dress-function-occasion.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama