Ohledně srazu:

  • začíná se v 8:30
  • konec po odjezdu posledního z vás.. nejpozději v osm večer ... neukecám Reitu aby tam tvrdla déle (já tam můžu tvrdnou jak dliho chci, babička bude stejně spát jak mrtvej brouk, ale mám strach ze tmy O.o)
  • pokud ujede vlak a jiný nepojede je možnost přespat
  • vezměte si něco teplého, je tu sníh a v sobotu má být pod sedm stupňů celsia (hlavně Reita)
  • počítá se s: Scope, Ludwig, Ayumi, Simuš
  • možná: Erika
  • plán: Vaňkovka, Olympie, čajovna a jídlo! *už teď má hlad* ZOO se zamítá *přejede všechny vražedným pohledem* zabiju toho, kdo to navrhne a schválí xD. *myslí si, že stejně ještě v Brně vymyslí spoustu dalších možností jak se zabavit*
  • pokud se vám kůli počasý zpozdí vlak, tak nevadí.... *úsměv*
aneb poslední info.. jinak dnes *čtvrtek* je poslední den kdy je mě možné zastihnout, před srazem to jinak nebude možné *úsměv* budu chrupkat u babičky a válet se ve vaně... xD


Volume 001a

15. září 2009 v 15:11 | Vincento |  Londons Nights
Kolem byla spousta lidí. Všemožných tváří, z nich většinu znal jen povrchně, přesto se na ně usmál. Některé plácnul přátelsky po rameny s machrovským úšklebkem na rtech. Tady byl za hvězdu, všichni by jej chtěli a on toho také náležitě využíval. Holky.. hloupé husy hodící se leda tak do postele, aby si na nich vybíjel svou frustraci.

Kdosi mu podal panáka vodky…..
Dustin pomalu procházel barem. Dnes namísto běžné hudby hrál v rohu na velké piáno nějaké mladík. Co slyšel, měli problémy s technikou a tak si jej zavolali, aby hrál.
Spousta zamilovaných párů toho využila, aby si zatančila sladké ploužáky, ale to jej nezajímalo.
Kopl sklenku do sebe a šel rovnou k baru.
Všechny barové židle byly obsazeny až na jednu úplně na kraji, vedle vysokého muže ve zbytečně dlouhém kabátu na takhle teplé pozdní léto.
Zamířil tam. Bylo mu jedno, kdo tam sedí, chtěl se hlavně pobavit, opít se a ošukat nějakou holku. Jak je znal, žádná nebude proti… kdo by jemu také odolal, že?
Měl peníze, známosti, byl oblíbeným… a také skvělým milencem. Aspoň žádná si zatím nestěžovala. Drze se posadil na barovou stoličku a objednal si nějaký tvrdý alkohol.
Muž vedle něj, co upíjel nějakou tmavě rudý drink, jej sje pohledem. "Děcko jako ty by nemělo pít jen tak..." upozornil jej.
Dustin se na něj úkosem podíval a křivě se usmál. "Co je vám do toho," odfrknul si a vyklopil do sebe obsah sklenice. Slastně zavřel oči, jak tekutina příjemně pálila. "Nejste můj otec."
"Myslel jsem to dobře. Dnešní lidé by toho pak mohli snadno využít," pousmál se on a ucucl rudého cosi.
Chlapec se rozesmál. "Možná mi právě o to jde…" pečlivě si muže prohlédl. Nevadilo by mu si to s ním rozdat…
Muž se uchechtl. "Hloupá lidské štěňata." uslyšel jen chlapec pobavené zamumlání.
"Nechovejte se, jako by jste nebyl člověk… dáte si panáka?" pozvedl obočí. Dustin nečekal na odpověď. "Tonny!" zavolal na číšníka. "Dva panáky…"
"Mě Bloody Mary," kývl na barmana muž. "Kde máš přítelkyni?" zeptal se muž jen tak mimochodem.
"Si normál?" překvapený pohled, měnící se ve výsměch. "Ženský sou jen na sex…." Vyvalil se na židli a pozoroval dění na parketu. "Avšak, když už jsme u těch hloupých otázek, co ty?"
"Ženy nejsou ani na sex." odvětil mu muž prostě. "Mám radši mladé chlapce, jako třeba ty."
A křivý úšklebek, který mu Dustin mohl jen závidět.
"Po dalším panáku budu o vás možná uvažovat…"
Když před ně barman postavil jednu Bloody Mary a jednu vodku, muž si řekl ještě od dva absinty.
Chlapec svou dávku vodky ihned vyprázdnil a spokojeně se pousmál. "Výborné…." Ohodnotil.
"Vypadáš celkem dobře... Možná bych pro tebe měl nabídku..." upíjel ze sklenice s těžkým dnem. Rudá tekutina mu ulpěla na rtu, ale během okamžiku byla slíznuta.
Dustin si svůdně olíznul rty. "Jakoupak?" zavrněl.
Ledové prsty pohladily chlapce po tváři, jako by si jej znovu prohlížel, a pak se stáhly.
"Pět set liber, když mě necháš si s tebou jednu noc dělat co chci." Usmál se muž. "Celou noc." Upřesnil
"Budu potom moc chodit? Mám zítra školu," úšklebek.
"Ne dnes. Víš co znamená celou noc? Od stmívání do úsvitu. A noci se prodlužují, tím líp pro mne." široký úsměv plný zubů jako perliček. Nebezpečný úsměv.
"Tak kdy?" posmál se Dustin a olíznul okraj sklenice od jakéhosi nápoje, jenž mu ochotný číšník přinesl.
"Třeba v pátek, to by ti mohlo dát dost času na zotavení..." zamyslel se muž. "Vážně bys do takové nabídky šel?"
"Všechno se má vyzkoušet," pokrčil Dustin rameny. "Nechceš si dnes dát rychlovku? Není tu nikdo zajímavý…"
"Tak mladé a nenasytné..." zasmál se upír. "Ne, o rychlovky nemám zájem. Zatím ne... Noc je ještě mladá, je teprve půlnoc..."
Dustin si znovu olíznul rty a seskočil ze židličky. Jen málokdy nedostal to co chtěl, nebo po čem toužil…. A tenhle muž jej k sobě vábil, veškeré tajemno, nebezpečí, jenž jej obklopovalo.
Přesunul se k němu jedním, dvěma kroky a vtáhl jej do polibku.
Horké mužovy rty chutnaly kovově a sladce zároveň. Podivná kombinace. A jeho jazyk si užíval souboje s chlapcovým.
"Chceš abych tě ojel hned?" zavrčel muž a odložil na bar bankovky, aby se mohli pomalu vytratit.
Chlapec se ušklíbl a jeho dlaň si našla cestu na mužovo bříško. "Přesně o to mi jde…" přiznal se hříšně.
"Možná bych to pro tebe mohl udělat, maličký..." zuby zlehka skously kůži na chlapcově krku než je rty políbily.
Paže objaly chlapce s pevností ocele a začaly jej táhnout k zadnímu východu.
Dlaň staršího muže přitom stihla i nenápadně klouzat po chlapcově klínu.
Dustin se nechal natlačit zády na chladnou stěnu budovy. Oči měl smyslně přivřené, působil tak trošku jako víla se svými odbarvenými vlasy a dokonale vytvarovaným, mladým tělem….
Zkušené prsty mu začaly rozepínat kalhoty.
"Bohužel, ale nemám žádný gel sebou," upozornil ho muž.
"Ale já jo," úšklebek. "Levá zadní kapsa…."
Byl odměněn dravým polibkem, až měl strach že mu muž roztrhne zuby ret a obnažením spodní části svého těla. Kalhoty dopadly ke kotníkům.
"Pak si je natáhneš..." oznámil mu muž. V ruce držel malou lahvičku s olejem a sám si rozepínal kalhoty.
"Zepředu nebo zezadu?" optal se jen tak orientačně.
"Zepředu," provokativním tónem. Chtěl se mu dívat do obličeje.
Muž si jej vysadil nahoru jen jedinou rukou, jako by chlapec ani nic nevážil, a kluzkými prsty si jej začal trochu připravovat.
Rty zároveň klouzal po Dustinově tváři a krku.
Ten zaklonil hlavu a nechal se oddávat laskání, jenž mu muž nabízel. Byl naprosto uvolněný a tak se prsty nesetkali se žádným odporem. Chtěl to!
Brzy prsty nahradilo něco stejně naolejovaného, jen o tolik většího a vzrušenějšího... Muž se bez ptaní přirazil do chlapce, najednou, aby sebou nemohl cukat. Pak jen na okamžik čekal, až Dustinova bolest poleví.
Chlapec trochu zasyčel, avšak nebyl tím nijak překvapen, vlastně to čekal. Co jiného se dá očekávat od rychlovky než tvrdý, nekompromisní sex?
Muž se začal do chlapce rychle přirážet. Věděl jak.
Věděl jak někoho začít dělat i když je v něm... když mužův penis narážet do chlapcovy prostaty ten musel zavzdychat slastí. Volná dlaň se přesunula do Dustinova klína a začala zpracovávat jeho erekci.
Obtočil mu paže kolem krku a prohnul se v zádech do oblouku. Zvrátil hlavu dozadu a tiše zasténal slastí.
Rty a podivně ostré zoubky začaly hodovat na chlapcově krčku.
Dustin zrychleně dýchal. Všechno v něm křičelo, že chce víc, víc, víc! Ještě trochu té slasti, aby jej dovedla na vrchol.
Muž jej dlouho nenatahoval. Jakoby přesně věděl, co chlapec má rád, co potřebuje. Bylo to rychlé, tvrdé nekompromisní. S každým přírazem o tolik silnější, až chlapec vyvrcholil do mužovi dlaně. O pár přírazů později pak i muž do chlapcova těla.
Dustin sklopil tvář a opřel se čelem o mužovo rameno. "Jak se jmenuješ?" zeptal se ho, stále omámen orgasmem. Byl si téměř jist, že mu muž neodpoví.
Muž z něj opatrně vystoupil a chlapce postavil na jeho vratké nohy. Pak slízl obsah dlaně. Snad jen ze zvědavosti.
"Edward, Dustine." pousmál se a zapnul si kalhoty.
Ten se pousmál. "Odkud víš, jak se jmenuji?" přímo. "Nikdy jsem tě zde neviděl," přitáhl si muže k sobě a vtáhl do polibku. "Edward. Krásné jméno…"
"To si zatím nechám pro sebe." usmál se Edward tajemně a podal chlapci kalhoty ze země. "Obleč se, než nachladneš."
Vskutku, k jedné ranní začal ulicemi pofukovat ledový vítr.
Chlapec si je na sebe v rychlosti natáhnul a upravil se, aby vypadal, že se nic nestalo. "Máš mobil?" zeptal se tiše. "Abychom se na ten pátek mohli domluvit," olíznul si rty.
"Zítra tu budu zase, zkus mě tady najít. A nech si to dobře projít hlavou, jestli ti nabídka cokoliv za pár peněz stojí." naposled dostal Dustin příležitost ochutnat ty kovové rty, než se muž otočil a zmizel za rohem.
*
Pozoroval chlapce za piánem s jakousi rozkoší ve svých modrofialových očích. Před sebou měl nedopitou sklenku něčeho, čemu jeho přítel říkal Bloudy Mary, avšak jemu to příliš nechutnalo. Nechtěl na Edwardovi vyzvídat, kde k tomu příšernému pití přišel.
Alkohol mu nikdy moc nesedl.
Nakonec se osmělil a přešel k piánu, shlížejíc na chlapce. V klid počkal, než nastane ta několikaminutová pauzička mezi skladbami, aby na něj mohl promluvit.
"Krásně hraješ," ocenil chlapcovo umění a pozoroval, jak ten zčervenal.
"Dě-děkuju..." zamumlal ten a sklopil pohled. Pak rychle sesbíral volně ložené notové listy a nahradil je jinými. Konečně se někomu podařilo zapnout jukebox, a barem teď začaly vyhrávat nejnovější hity plné drum and bass a jeho dvouhodinovým hraním unavené ruce si mohly odpočinout.
"Studuješ nějakou uměleckou školu?" zajímal se muž dál. "Máš nadání. Neměl bys je promrhat."
Chlapec zakroutil hlavou. "Jen gymnázium kousek odsud. Chodím tam do odpoledních kurzů, když je volno..." odpověděl, a pak stydlivě zvedl pohled, aby si muže, jenže jej oslovil prohlédl.
"To je škoda," kývnul ten. "Pokud bys měl zájem, mohu ti dávat lekce. Klavír snad ovládám dostatečně dobře."
Chlapec k němu překvapeně zvedl své zářivě zelené oči.
"Jste učitel?"
"Mno…" muž se zamyslel. "Řekněme že muž na volné noze…" nechtěl mu vysvětlovat, kdo je.
Chlapec zakroutil hlavou. "Nemám na školné."
Kolem nich najednou proběhla servírka, jen aby oznámila pianistovi, že dnes už hrát nebude muset a může se vypadnout. Chlapec si tedy začal strkat noty do obnošené tašky.
"Nevadí," vzal chlapcovu bradičku do dlaní. "Zaplatíš mi jinak.. svou společností."
Chlapcovy zorničky se rozšířily úlekem. "Já... já tady takhle nepracuji!"
Povzdechnul si. "Nechci po tobě sex, jen společnost," uchlácholil ho. "Cítím se až příliš sám a obávám se, že ztrácím kontakt s přítomností…"
Červeň z chlapcových tváří se pomalu začala vytrácet. "Nevím, jestli bych byl dobrá společnost..." pokrčil rameny.
"Hrát umíš, jazyk ti nevyřízli.. pak by neměl být problém," úsměv. "Můj společník se někam vytratil, nechceš mi dělat společnost?"
Chlapec pokrčil rameny, pak souhlasně kývl . Zaklapl piáno a hodil si batůžek na záda. "Třeba..."
Prsty černovlasého muže něžně pohladily desku piána, jako by nástroj byl jeho milenkou, něžnou a nádhernou, milující a oddanou ve všem. Nikdy nezrazující. Díky osvětlení se piercing v jeho spodním rtu slabě leskl.
Vypadal uvolněně v obtáhlém, tmavě fialovém tílku s potiskem a džínách, které připomínaly svou velikostí pytel. Avšak muži to slušelo.
Vypadal mladý a stejnou, možná ještě větší měrou byl krásný. Bělostná mramorová pleť lemovaná vodopády temných vlasů. Úchvatný.
"Doprovodíš mne, tedy?"
Lawrence přikývl. CO za to dá, stejně už neměl nic v plánu, a nechtěl se vracet zatím do samoty.
Natáhnul ke chlapci svou hebkou, avšak nikoli hřejivou dlaň. Trochu sklopil tvář, takže mu vlasy spadaly do obličeje a do očí, jenž se leskly svým temným, nafialovělým odstínem. Byl svůdný, přestože po tom netoužil, a tajemný.
Horká dlaň váhavě vklouzla do ledové, a tělo se nechalo vést ven.
"Jak... se jmenujete?" zeptal se chlapec najednou.
Jemný, něžný úsměv. "Christopher."
Chlapec na okamžik zvedl oči, aby si muže znova prohlédl. "Jsem Lawrence... kam vlastně jdeme?"
Christopher trošku zaváhal. "Ke mně," řekl nakonec. "Požádal jsem tě přeci o společnost, a…" zadíval se chlapci do očí. "Ty jsi přijal," ten pohled byl hypnotizující, stejně jako vůně jeho těla, která omamovala smysly.
Chlapec mírně zaklopýtal a zastavil se. Něco jej k tomu muži lákalo, omamovalo ho to jako chuť dobrého jídla hladového... Velmi brzy, jemu se to však to zdálo příliš pozdě, si svou chybu uvědomil, zrudnul a následoval rychlými kroky Christophera.
I tak mohl pozorovat ty přesné, ladné pohyby šelmy, která stále zůstávala ostražitá, napjatá ve všech svalech svého krásného těla. Muž se otočil na chlapce a znovu k němu natáhnul ruku.
"Omlouvám se, zamyslel jsem se..." sklopil chlapec hlavu a dál jej mlčky následoval. Netušil, jak jinak by se měl chovat, co jiného dělat.
"V pořádku," Christopher pokývnul hlavou a pousmál se. Pak se zeptal. "Bojíš se mne, maličký?"
"Měl bych?" dostalo se mu tiché odpovědi. Hlas byl prosycen strachem z neznáma.
Christopher k němu pootočil svou nádhernou tvář a prstíky chlapce pohladil po obličeji, palcem po linii rtů, jako by okoušel jejich hebkost a měkkost. "Ty nemusíš…"
Ret pod bříškem prstu se zachvěl. "Co... po mě chcete?" Zelené oči byly dokořán.
"Jak jsem, již řekl, maličký… tvou společnost," šeptem.
Chlapec mlčel. Nechápal a měl strach se ptát. Noc muže trochu změnila, jeho rysy byly mnohem ostřejší než v baru. Jako dravé zvíře, co se dívalo na kořist.
Dokonce i Christopherova tvář se zdála být bělejší, průsvitnější, jako by pod ní mohl vidět i hrubé obrysy lebky, drobné cévy, jenž obličej prokrvovaly.
Po dlouhé cestě Londýnem došli až k místům, které chlapec neznal a zastavili se u jednoho z honosných domů
"Tady žijete?" řečnická otázka plná nervozity a otázky: Co teď?
"Ano," přitakal a na tváři se mu objevil úsměv. "Já a má rodina…"
Christopher se pečlivě rozhlédl, neuvidí-li kolem nějakého Lovce. Nechtěl jej zavést přímo k nim domů. To rozhodně ne. Noc byla naštěstí čistá. Vytáhnul klíče a odemknul.
"Prosím," podržel chlapci galantně dveře.
Jen co se za nimi zavřely dveře, malá lampa odhalila v rohu místnosti dva líbající se muže. Vyšší nich, s dlouhými rudými vlasy sjel chlapce pohledem.
"Vedeš hračku nebo svačinu, bratránku?" zeptal se a nespustil dlaně z drobného blonďáka za sebou.
Chlapec byl obrazem dvou líbajících se mužů šokován. V tváři měl ruměnec, ale i tak dobře slyšel, co rudovlásek řekl.
Christopher protočil oči. "Ano," kývl nakonec a ušklíbnul se. "Co vy dva tady? Společenka je už obsazená? Slyšel jsem, že vám praskla postel…" rýpnul si do nich a pomohl chlapci svléknout bundičku.
"Musíme si užít dělání bordelu, dokud se Edward nebo někdo starší nevrátí. To bude tím věkem, že jsou proti exhibicionismu..." protočil rudovlásek očima a přejel druhému po obnaženém hrudníku přes piercingy v bradavkách.
Lawrence jen šokovaně mlčel.
"Ed se vrátí až pozdě v noci.. nebo spíš k ránu," hořký úšklebek. "Nechtěl bych zažít, až vás nachytá jak si to rozdáváte v předsíni…."
Christopher ze sebe zkopal boty a ukázal chlapci, kam má uložit ty své. "Pokud vás uvidím v kuchyni tak jste mrtví."
Blonďáček zklamaně zvedl ze země síťovanou věc, která spolu s kovem měla představovat pravděpodobně tričko. "Poď, Sethe, půjdeme do Damienovy ložnice, má tam nejměkčí postel..." rezignoval. "Vykouřím tě tam, a naděláme bordel."
Seth si povzdechl, plácl blonďáka po zadku a oba vyběhli po schodech nahoru. Na poznámku o kuchyni nereagoval ani jeden.
Lawrence teď jen v ponožkách stál na zemi a k tělu si tiskl tenkou košili.
"Exhibicionisti," zakroutil Chris pobaveně hlavou, poté se obrátil k chlapci. "Není ti zima od podlahy?" starostlivě. Chlapec vypadal šokován.
"Ani ne..." zakroutil Law hlavou. V téhle situaci mu ani zima být nemohla. Proboha, co to bylo za muže? Oni spolu...? A jak se chovali...
"Omlouvám se," pokrčil rameny. "Nejspíš nám ta věčnost leze už na mozek," úšklebek. "Pojď, půjdeme ke mně."
"Nikdy jsem nikoho jako je neviděl," přiznal chlapec a vydal se s Chrisem po schodech vzhůru.
Muž se tiše zasmál. "My všichni jsme takoví, jen to nedáváme tak moc okatě najevo.. tedy ještě je tu Miky, ale ta ten je děvka a není teď doma…"
"Vy všichni?" vyzvídal Law a opatrně ťapkal v šeru po schodech. Dům byl vybaven staře, jak podivné... ani lampy pořádně neviděl, i když to vlastně musel být hodně finančně náročné, osvětlit všechno...
"Jistě…" vedl chlapce nepříliš dlouhou chodbou k posledním dveřím. Byli tu jen tři. K jeho pokoji avšak patřily ty úplně vzadu. "Každý v sobě skrývá něco z devianta. A obzvláště my…"
"Kdo vy?" zasmál se Law. "Zní to jako sekta..."
"Zrovna sektou bych nás neoznačoval. Spíše odlišným živočišným druhem, kterému jednoduše šplouchá na maják…"
Pokrčil rameny. "Bláznem se dá označit každý člověk..." pousmál se, a pak jen užasl, když Chris otevřel dveře do svého pokoje. Podle Lawa to mělo rozměry větší třídy. Na zemi ležel chlupatý tmavě rudý koberec, okna byla skryta za těžkými vínovými závěsy. V roku pokoje stálo křídlo, kolem něj pohozené různé listy s notami a celému pokoji vévodila velká postel. Různě po pokoji byly staré svícny se spoustou hořících svíček, malinké voňavé ležely i na stole... a tisíce dalších drobností, které Lawrence teď nedokázal ani postřehnout.
Byla to prostě nádhera. Nikdy nic takového neviděl.
"Prý je to příliš dětinské," zašeptal mu Chris do ouška. "Ale mě se to líbí," počkal, než chlapec vešel do pokoje a pak za nimi zavřel dveře. Na podlaze se válely drobné, povětšinou bílé polštářky. Obrovitá postel s nebesy byla celé v černém. Pokoj byl zařízen jen v těchto barvách.
Bílá, červená a černá.
"Je to nádherné..." objevil se na chlapcově tváři úsměv.
Christopher jej obdaroval úsměvem. "Dveře vzadu vedou do soukromé koupelny a… támhlety do ateliéru," řekl mu ještě, kam vedou dřevěné, skvostně vyřezávané dveře za záclonkami.
"Máš hlad, žízeň? Řekni si, rád vařím," úsměv.

"Ne děkuji, nepotřebuji nic..." odvětil automaticky Law. Pak udělal pár kroků po měkoučkém koberci. "Musíte si vést hezký život..."
"Nestěžuji si na něj," pokrčil rameny a posadil chlapce do koutku plného podušek a měkoučkých, hloupatých deček. Bylo tam neuvěřitelně příjemně. "Mám kde spát, mám výběr s kým budu spát. Nemůžu umřít a mám nevyčerpatelnou zásobu peněžních zdrojů. Co víc si můžu přát?"
Chlapec se na něj překvapeně podíval. "Nemůžete umřít? Co... to má znamenat?"
Chris se posadil na jeden z polštářů a zamyslel se. "Řekněme, že za jistých okolností jsem nesmrtelným."
Zelené oči jej se zájmem pozorovaly.
"Okolností?" ...co tím myslíš?!...
Muž si odfrknul. "To není bezpečné říkat, avšak…. Bez slunce a stříbra je vše lepší a bezpečnější," musel udržovat nějaké tajemství, co kdyby se to dostalo k lovcům?
Chlapec se na něj podezřívavě podíval. Svaly v jeho těle se napjaly a tep zrychlil. "Kdo jste?!" špitl.
"Vy nám říkáte upíři," tiše. Ty hypnotizující, kouzelné oči chlapce bez ustání pozorovali. Lákali jej k sobě, do své náruče.
"Nemožné," ušklíbl se nevěřícně Law, ale pak zas odvrátil pohled od temných očí. Mrazilo ho z toho pohledu na zádech.
Když se odvážil se na muže opět podívat, zjistil, že má jeho tvář přímo před tou svojí. Chris byl prohnutý na čtyřech jako kočka. Neuvěřitelně nebezpečná šelma s vyceněnými zuby, připravená za´točit.
"Svačina?" vyklouzla mu slova rudovlasého, když pochopil, že tohle je pravda. Ani se nehýbal, ale krev v jeho těle tepala jako splašená.
Uchopil Lawrencovu bradičku mezi prsty a přitáhl si jeho tvář ke své. "Nikoliv," jeho ledový dech z bezprostřední blízkosti ovanul chlapcovi rty. "Ty ne.. ty jsi.. dokonalý. Nejsi má svačina…" nezapíral, že na něj má chuť a to obrovskou!

DRUHÁ ČÁST

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama