Ohledně srazu:

  • začíná se v 8:30
  • konec po odjezdu posledního z vás.. nejpozději v osm večer ... neukecám Reitu aby tam tvrdla déle (já tam můžu tvrdnou jak dliho chci, babička bude stejně spát jak mrtvej brouk, ale mám strach ze tmy O.o)
  • pokud ujede vlak a jiný nepojede je možnost přespat
  • vezměte si něco teplého, je tu sníh a v sobotu má být pod sedm stupňů celsia (hlavně Reita)
  • počítá se s: Scope, Ludwig, Ayumi, Simuš
  • možná: Erika
  • plán: Vaňkovka, Olympie, čajovna a jídlo! *už teď má hlad* ZOO se zamítá *přejede všechny vražedným pohledem* zabiju toho, kdo to navrhne a schválí xD. *myslí si, že stejně ještě v Brně vymyslí spoustu dalších možností jak se zabavit*
  • pokud se vám kůli počasý zpozdí vlak, tak nevadí.... *úsměv*
aneb poslední info.. jinak dnes *čtvrtek* je poslední den kdy je mě možné zastihnout, před srazem to jinak nebude možné *úsměv* budu chrupkat u babičky a válet se ve vaně... xD


Requiem

10. října 2009 v 15:18 | Vincento |  Vincento
Anotace: Nemyslím, že někdo z vás pochopí můj vztah k této povídce, nebo mu to pomůže nahédnout do mého smýšlení, přesto v to doufám. Requiem.. můj Requiem, za sen...
Stvořil jsem ji náhodně, tak jen děkuji Ludwigovi za dnešní inspiraci, možná, že dnes ještě něco vytvořím...
jinak, je to velmi, velmi krátké.. neměl jsem sílu psát dál...

***
Drobné sněhové vločky se vpíjeli do kaluží na ledem pokryté vozovce, padaly na zasněžené lány polí, na tváře lidí, kteří procházeli kolem. Spěchali, aby se tak vyhnuli chumelenici, ke které se schylovalo.
Jen jediné dítě, asi šestnáctiletý chlapec v krátké minisukénce a potrhaných punčocháčích, ve kterých mu byla jistojistě zima, stála před křižovatkou a pozoroval, jak se mu do dlaně vpíjí kousek ledu, který k němu padal ze šedavé oblohy.
Nevnímal nic, co se kolem něj dělo, troubení aut, spěchajících přes křižovatku s vykolejenými řidiči, které překvapil náhlý výpadek proudu v semaforech, ženu s malým děťátkem běžící ulicí, hlouček prvňáčků, kteří po sobě házeli sněhové koule. Nebylo pro něj důležité nic, jen ten krátký, kouzelný okamžik, kdy pozoroval zázrak smrti ve své dlani.
Zvláštním způsobem litoval každou zmrzlou kapičku, jako by ona sama měla duši, přání, nebo touhy, litoval jejich krátký život, jenž měl jasně určený cíl, pevné, neměnné hranice. Slzy v jeho očích zastavilo jen vědomí, že až se na jaře tyto něžné kapky vpijí do půdy pod jeho nohama, slunce je znovu vytáhne ven a ony oblaží okolní trávu svým zářným leskem a schopností utišit jejich stálý hlad a žízeň. A tak budou nesmrtelné, užitečné…
Vzhlédl na okamžik od své dlaně k obloze. Někomu by se zdála šedivá, avšak on rozeznával každý, byť sebemenší mráček, který se svým tvarem, barvou, či čímkoliv jiným odlišoval. Možná že právě to potřeboval, vědět, že na světě není sám, že jsou i jiní, stejně odříznutí od všeho a všech, stejně individuální a odlišní, že se nehodí do šedi prostého světa kolem.
Nebo si to vše jen nalhával? Nebyl výjimečný, jen obyčejný blázen, který se nedokáže sžít se svým okolím? Blázen… nic víc, nic míň, jen bytost odsouzená předem k zániku, nespokojenosti vlastního bytí?
Do chlapcovi mysli se vkradly pochybnosti a jako sametová, pevná šála svazovala jeho hrdlo a chránila jej před chladem, o jeho myšlenky se otírala temná, bolestivá lavina sebeuvědomění a dusila jej, nedovolovala mus e nadechnout, žít.
Avšak co se dalo v tento čas nazvat životem?
Cítil, jak jím prostupuje chlad, nedokázal se ale pohnout, aby se rozehřál, cítil smrt ve svém skomírajícím, pomalu tlukoucím srdci, které po něm volalo svou touhu žít, prožít život jemu daný naplno. Mysl se ale bránila, nedokázala to chlapci dovolit, musela jej ovládnout tak, aby splňoval její záměry. Byl umělcem, který se nepoutá k ničemu a nikomu, umělcem, a stějně jako jiní takový, odsouzen k životu v samotě.
Měl určenou dráhu, stejně jako ta vločka, na jejím konci čekala smrt… avšak co dá světu mezi tím vším, mezi zrozením a zánikem? To bylo jen na něm.. stejně jako té kapce vody, která mohla nakrmit žíznící rostlinu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jasmin Jasmin | Web | 10. října 2009 v 16:19 | Reagovat

Poeticky krásné..x)

2 Scope Scope | 10. října 2009 v 17:43 | Reagovat

Příliš mnoho myšlenek, ma pettite.

3 Kana ~SB~ Kana ~SB~ | E-mail | Web | 11. října 2009 v 13:25 | Reagovat

moc se mi to libi... libi se mi, ze dokazes tolika myslenkami opsat jediny okamzik :)) moc krasne

4 beach wedding dresses beach wedding dresses | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 20:58 | Reagovat

goal setting is sometimes difficult but it should always be done`
http://www.movedress.com/prom-dress-function-occasion.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama